Prázdniny utekly jako voda a my jsme se ocitli znovu ve školních lavicích. Vedro nás už docela unavovalo a někteří z nás se těšili už do školy. V červnu jsme výročí bitvy u Náchoda nestihli, připadá totiž na 27.červen, a to jsme už  byli duchem na prázdninách.  Procházka na Vysokov by nás opravdu netěšila. Odložili jsme ji na září.
Nyní je situace jiná. Jsme „jako noví“, slunce a voda nám dodaly sílu, chuť do nové práce. V první hodině dějepisu jsme vydrželi i krátké povídání o Prusko rakouské válce, o bitvě u Náchoda, ale hlavně jsme se těšili na již zmíněnou historickou procházku na Vysokov. Jak vypadá „vysokovský myslivec“ jsme také věděli, ale pouze z obrázku.  19.9.  jsme ho viděli na vlastní oči. Nevěřili jsme. Není malý, nachází se v krásném prostředí mezi stromy, s výhledem na přehradu Rozkoš.
 
Cesta byla dlouhá, ale zajímavá. Že se nebojovalo pouze na Vysokově, jsme zjistili po cestě, že pruské a rakouské armády měly silná vojska, jsme se dočetli také. O bojích na vysokovských pláních si každý může také zazpívat.

Na té vysokovské pláni
Na té vysokovské pláni kdysi byla bitva hrozná.
Jakých vojsk to bylo klání, podle pomníků se pozná.
Z té válečné slávy zbyla hořkost jen. Mnozí bojovníci spí tu věčný sen.
Tenkrát za mocenské zájmy drzých, cizích národů museli i také naši pěkní chlapci k odvodu potom v té bitvě hodně jich padlo, mnohé dívčí srdce žalem uvadlo.
Mnoho je tu hrobů v kraji všude kolem rozseto. Dolů až k řece Metuji v stínu lesa ukryto, strastech té války každý vypráví, ty osudu rány nikdo nespraví.
Na té vysokovské pláni vítr smutnou píseň zpívá. Poutník zastavil se na ní, smekne, do dálky se dívá.
Přes pomník myslivce k horám vzdálených v duchu díky vzdává dnes dnům pokojným.

Tento den pro nás bude nezapomenutelný, mnoho nového jsme se dověděli, ale hlavně jsme vše s veselou prožili. Podívejme se společně na fotografie.

• Zobrazit fotky z akce